Léta páně 2003, při soukromé oslavě vítání jara s rodinným přítelem Boďou – do té doby rodilým hudebním analfabetem, jsme za mohutné snahy přeřvat zpěvem Vojtka a doprovodit Kabáty údery na torzo šlapáku, hit-hat a křivého plechu, usoudili, že by to chtělo naši bicí soupravu doplnit o další chybějící části, no a byli jsme u zrodu nádherné myšlenky – byl to nádherný pocit – po práci zahodíme vidle a budeme se věnovat kultuře s myšlenkou: „Za naše, za vyšší, za hudební cíle.“
       

S Boďou jsme se shodli, že rozšíříme naše řady na kvintet, protože Boďovi pořád něco chybělo: basa, zpěv a lednička se zásobami. Já, coby šestiletý bigbeatový důchodce, co se snažil v minulosti ochočit sólovou kytaru, jsem nabídl svému prvorozenému synovi Tomovi, zdalipak by nezvládl hru na basovou kytaru – k mé radosti souhlasil. Mimochodem byl to on, kdo přišel s názvem pro kapelu, Silence se jevilo jako optimální. Když jsme po čase přidali ještě „Rock“, nemělo to chybu. Dalším hráčem na kytaru byl můj kolega z práce, Peťa Papežík (alias Papež, nebo taky Pornoherec), no a jako poslední přišla naša laňka Veronika – klidně v neděli zazvoní u nás doma a prý, že sháníme někoho na zpěv, řekl jsem vejdi!
      

No a tak u nás doma, v kotelně 3,5x3,5 m, mezi motory a vším možným materiálem, zaznívaly naše první tóny a snaha o jejich harmonické vyluzování.
        V zimě 2004 jsme se rozhodli uspořádat pro místní henčlovskou chásku naše první vystoupení. Mělo docela kladnou odezvu, až na akustiku sálu. K našemu překvapení při příští jarní akci přišli skalní fanoušci opět, což nás povzbudilo, že to co děláme, má smysl, akorát kytarista Papež to psychicky neunášel a řekl, že to .…
     

  Nahradil ho Mira Kopeček, někdejší můj spoluhráč z dob minulých, který jednoho dne přivedl Pavla Martince, který nám sdělil, že jeho hlasový potenciál je zrovna bez práce a nabídl nám své služby „a bylo nás šest.“

Ránu pod pás mi uštědřil můj syn. Vytáhl, že by chtěl odejít a věnovat se více vlastní tvorbě a jinému stylu. V životě mu to nezapomenu – mimochodem za ten rok hraje jako king (asi potatil), ale z jeho herního projevu je cítit, že je „hňáplej“ Ironama.
       

Všechno špatné k něčemu dobré, a tak post baskytaristy zastal další kamarád z dob minulých, dle mého názoru skvělý specialista na technickou muziku, Marek Brunda, přezdívaný motýl. Nevím, kde těch osm let, co nikde nehrál lítal, ale jedině on dokáže v hlavě vymyslet skladbu, aby potom zjistil, že na to nemáme nikdo dost dobrý prsty. Jsem opravdu rád, že se přidal, protože vlastní tvorba určitě nabere lepší a zajímavý směr, než doposud.

  Od léta 2006 posílil naše řady místní rodák Kuba Raška. Myslím, že je to tak trochu starší brácha Stradiváriho, protože housle má ochočené docela slušne, a vypadá to, že by hrál nejraděj na vše, co vydává nějaký zvuky!

Je leden 2007 a v našem gangu proběhly opět změny. Post baskytaristy zaujmul Michal Vetešník z Oseka a kytaru Bob. Tyhle interní záležitosti se neřeší snadno, ale se všemi minulými členy jsme se rozešli v dobrém.

S Bobem jsme se museli též rozloučit, neboť měl doma nějaké problémy a tedy kytaru převzal Ondra Kanovský , který pochází z hudební rodiny a je opravdu šikovný.

Hledali jsme i dalšího zpěváka, ale šlo to těžko. Sami musíte uznat, že najít člověka, který umí ze sebe vyluzovat aspoň nějaké slušné tóny je dřina. Nakonec jsme přece jen našli. Mlaďoch Pepa Utěkal přišel, zkusil a zůstal.

Píše se duben 2008 Pepa Utěkal odešel.

        V červnu 2008 přibyly do kapely dvě další členky - zpěvačka Ivča Svítková a klávesistka Martina Kašparová. Původně se přišly jen podívat a něco nahrát, ovšem slovo dalo slovo a už s námi zůstaly. Bylo nás osm.

        Na podzim roku 2008 odešla Verča.

        Na jaře 2009 po společné domluvě odešel kytarista Ondra a přišel nový, mladý a nadějný kytarista henčlovák Jirka Černošek, náš věkem nejmladší člen.

Jako poslední k nám na podzim 2009 přibyl do kapely skvělý bubeník Luděk Daniš, který jistě pozdvihne úroveň našeho hudebního snažení zase o nějaký kousek výše.

        Když už se kapela celkem pěkně sehrála, tak přichází další zlom  - v lednu 2011 - odchází baskytarista Michal. Děkujeme mu za dlouhodobou hudební spolupráci a bohužel nezbývá nic jiného, než hledat nového basáka. Toho jsme našli v bratrovi našeho bubeníka, Kamilu Danišovi.

Podzim 2011 - naše kapelka má zase změnu. Bohužel jsme se rozloučili s bubeníkem a basákem Luďkem a Kamilem Danišovými a na jejich místo přišel jako basák Honza Valach z Henčlova a jako bubeník Pavel Škopek z Olomouce. Doufejme, že teď už to bude to pravé :)